Kalendář akcí

14. 2. 2019 v 17:30 hod. poetický večer „Deset deka štěstí“: 

Prezentace knihy Doteky krásného umění

Autoři: Olga Nytrová, Břetislav Dytrich, Luboš Y. Koláček, Dušan Spáčil, Bohumil Ždichynec, Alois Marhoul

Moderují: Ondřej Hník a Lojza Marhoul

https://www.dusevperi.cz/wp-content/uploads/2017/03/Du%C5%A1e-v-pe%C5%99%C3%AD-r%C5%AF%C5%BEe_v%C3%BD%C5%99ez_1.jpg

Mimořádný mezinárodní poetický festival, 26. 1. 2019

Není k dispozici žádný popis fotky.

K festivalu se ještě vrátíme.

Jarmila Hannah Čermáková, ze sborníku LEGENDY, BALADY a ROMANCE NÁRODŮ, Radix 2002

Pod Karpaty voda běží
zdravá voda
mladá voda
běží pod Karpaty
jarní pramen zlatý

Letí mu v ústrety
dívčina copatá
lýtka zapálená
s jiskrou pod patami
z režné hořké laty kvítí

( A v černém houští puštík tesknou spouští
lesknou se lesknou chtivé oči z houští)

Skotačivé stádo
pána z Istarházy
ovce před jehňaty
psisko za jehňaty
děvče doprovází
V čele beran bílý
rohovín rohatý

Na Karpaty Na Karpaty
mladý oráč
jinoch kudrnatý
míří za spřežením
grošovatých koní
Běží mu v ústrety
dívčina jak bříza
dva copy ve větru
rozevlátá říza
– za výstřihem květy: Nardelia!

(A v tmavém houští puštík tesknou spouští
a lesknou lesknou se dvě lačné oči v houští)

Po Karpatech mraky letí
mladý vítr
silný vítr od hory
sládne jihne medem včelím
podkarpatské jívy světí brázdu: Dragori!

Oráči s pastýřkou
na mezi vyhřáté sluncem
s párem grošovatým
skotem Istarházy
kéž se tam setkáte!
(A v pustém houští puštík tesknou spouští
lesknou se lesknou divé oči v houští- -)

Beran rohovatý
vůdce v čele stáda
hledí ovce sehnat
– psík si hledí jehňat
skotačících
Hřbet se psisku ježí
vázne dech. Krev ze žil
tíhne zpět k srdci Uáááá! Oúúúúúú!
Vlci!? Do střehu pastýřko!
Vlci jdou – –

(A v temném houští puštík tesknou spouští
lesknou se lesknou dravé oči v houští)

Nad Karpaty nad Karpaty
v kamenité zemi do půdy zaťatý
oráč brázdu razí Vtom
zaslechne zvonce! Dupot
bekot štěkot! Stádo Istarházi!
S pastýřkou – –

Než mu krev zpěněná
o srdce udeří – oráč strne
Nevěří svým uším
ale duše slyší: Uááá! Oúúúú!
Jdou vlci! Dragori
tvé milé v patách vlci jdou – – !

(A v ostrém houští puštík tesknou spouští
bleskem se blýsknou dva tesáky v houští)

– Stůj Nardelio! – Oráč křičí
Vtom hle! Tam z houští zpod jehličí
jde černý šlechtic dívce vstříc: Oúúú!
Pomoz jí cizinče!
Ze zlatoplavých zřítelnic
mu stoupá vášeň divné záře
Z přitažlivé a ostré tváře
úsměv jak dýka trčí: – Zastav – !
Poručil Nardelii
A beran říjí hrůzou
Ovce řičí A běhy klesnou jehněti
v kolenou Vyvolenou je Nardelia
Je nevědomou obětí

(A v pustém houští puštík křídla spouští
mlčí už mlčí vlčí pelech v houští)

– Hej pane! Kde je vaše dýka ? –
a oráč v duchu zanaříká
nad váhavostí muže v dálce
před ohroženou pastýřkou
a žene se jim vstříc: – Hola hou! Pomozte!
Taste dýku! Vlci jdou! Oúúú – – ! –

A v mžiku došlo na ta slova:
jak dýka ostrý chrup
se znova a znova zatíná do bílé šíje
V polibcích smrti z tepen pije
panenskou krev
Ach Dragori!

(A v hluchém houští výr opouští notečku tesknou
lesknou se Lesknou zornice Vlada Kretzulesco – Drakula)

Než přiklopýtal Dragori
blíž k malé bílé Nardelii
s mrtvými květy
ve výstřihu řízy
už jarní prameny a mízy
smíšeny s krví mizí v hlíně – –

Vtom! V růžové slině
lidská morda vlčí vrčí!
Oráči přímo do náručí
se znovu vrhá netvor:
vlk zmužilý a vlčí muž Vlad
hrabě Dracul!

Dragori oráč smáčí nůž
v jeho srsti Na tři palce hluboko
Pěst drží v hrsti chlapský hněv
a jeho ústy zmítá řev: – Nadelii!
Dřív než tě zabiji
vrat´mi ji živou vampíre! –
Srst krev a pláč a smrt
se mísí s jílem v kluzké bláto
Uprchl vlk A zlato blatouchů už hasne
nad panenkami přenešťastné pastýřky
Nardelie

(A v mokrém houští větve tisů spouští
své kapky rosy Prosí nad tou spouští o milost)

Dost! Dragori se sklání
nad milou Poslední jiskru zornice
už věčné ticho pije – Ach Bože můj!
Ach Nardelie – –
Zemřela dívka milému I stádu
Zvíře však žije ve Vladu
Kretzulesco dál: Tot´on!
V karpatských hvozdech v průrvách skel
vzdálené Transylvánie: Toť on!
Neživý nemrtvý prokletý Dracul Vlad
strašlivý upírů král: Aúúú! Oúúúú! Aúúúúú!

Zpod Karpatů voda běží
z příkré stráně
strmé věží
hradu
běží
mladá jarní voda
svěžím kvítím Svítí nový
zlatý blatouch do hory:
Ach Nardelia! Ach Dragori!

O)copyright:JHČer